close

Mnoho lidí zbožňuje pohled na tančící plamínky, a jak ohnivé jazyky olizují praskající polínka. Pohled do ohně je uklidňující a příjemný. Ne vždy si však můžeme dopřát rozdělávat oheň ať už na grilu či v krbu. Právě tady přicházejí na řadu svíčky, které nejenže ozdobí stůl, ale vytvoří romantickou a pohodovou atmosféru.Svíčky pro romantickou atmosféru

Svíce pro venkovní použití

Venkovní svíce se krapet od těch pro domácí použití liší. Ty určené pro venkovní posezení jsou bytelnější, mají silnější knot a většinou jsou opatřeny krytem či obalem, aby je nesfoukl první vánek. Svíčka dokáže umocnit večerní posezení na letní terase u sklenky dobrého vína. A nejen to, mnohé ze svíček, které jsou určeny právě pro venkovní posezení, jsou silně aromatické. Venku vám nehrozí, že vás z toho rozbolí hlava a pak to má svůj účel. Mnohé aromatické svíce obsahují látky, které odpuzují létavý a obtížný hmyz. Tím vám zajistí nejen příjemný, ale i bezproblémový pobyt venku. Svíčky od nepaměti patřily mezi nepostradatelné pomocníky. Ať už se jednalo o potřebu světla, doprovázení různých rituálních obřadů, z důvodů smutku či radosti a v neposlední řadě i společník, pro umocnění atmosféry ať už za dlouhých zimních večerů nebo letní noci při posezení s přáteli.

Svíčky z pohledu historie

Výroba svíček má svou dlouhou historii. Už staří Egypťané dokázali vyrábět svíce z včelího vosku. Číňané však přišli s tím, že se dají vyrobit svíce z velrybího tuku a v Indii byly nalezeny chrámové svíce, které byly i jemně aromatické. Vyrobeny byly z vosku uvařené skořice. Svíce se staly populární už v době středověku a vypovídá o tom i svátek Svaté Lucie a oslavy Hromnice. V tomto období se začaly díky svícím osvětlovat i ulice. Teprve vynález petroleje učinil svíčku dekorativní záležitostí. Proto by neměla chybět při žádném večerním posezení, jako dekorativní i romantický doplněk a ochrana proti komárům.

Tags : aromatické svícesvíčkyVenkovní posezení

The author Gabriela Kortova

Když dojde na to popsat druhé lidi, jde nám to velmi snadno. Ovšem pokud má člověk popsat sám sebe je to složitější. Začnu tedy tím nejzákladnějším. Jmenuji se Gabriela a jsem 72 ročník, takže už něco pamatuji :) Největším žroutem mého času je psaní článků a já jsem za to moc ráda. Pořád je toho spousta, co se člověk může učit. Mimo jiné si snažím vymezit čas pro sport a ruční tvorbu.

Leave a Response